Čokoládové řezy - 21 část

20. března 2016 v 19:32 | Gurie a Dermíšek |  Čokoládové řezy




Část dvacátáprvní: Grizzly ve stanu

D: Konečně jsme se vybalili a Jonáš se zmoženě sesunul na svůj spacák. Sundal jsem si zpocené tričko a doslova na něj skočil.
"Mmmhh..." zamručel Jonáš spokojeně, když jsem se k němu přitulil. "Na tohle jsem čekal cely den!" ovinul své paže kolem mého těla a hlavu zabořil do mých vlasů.
"Asi bychom měli jít, za chvíli je oběd a docela nerad bych byl přistižen..." nedořekl jsem. Jonáš se na mě přetočil a na malé posteli mě zalehl celou vahou svého těla. Zprvu mi jen lehce oždiboval dolní ret, a když jsem nespokojeně vzdychnul, zabořil obličej do mého krku a jemně vsál ušní lalůček.
"Jony!" vyjekl jsem a doslova jsem ho skopl z postele. Zmateně ke mně vzhlédl trochu rozcuchaný.
"Proč mě jako kopeš dolů z mojí postele?!" zaječel naštvaně a obličej mu začal rudnout.
"Hele, raději budu mít párek k obědu, než v kalhotách," řekl jsem tiše a moc dobře věděl, co tím myslím. Být nadržený bylo to poslední, co jsem právě chtěl.
Zvedl jsem se z postele, překročil stále zuřícího Jonáše a vyprostil se ze stanu.
Přede mnou se objevila dosti podivná scéna. Henriet na sobě měla khaki kraťasy, tričko s maskáčovým vzorem a rybářský klobouk. Byl jsem si vědom i toho, že má na nohou pohorky a rázně si vykračuje směrem k hlavní budově, kde byly i koupelny, kuchyň a jídelna.
Chvíli jsem nevěřícně zíral. Pak se po mém boku objevil Jonáš a jeho reakce byla podobná té mé.
"To jste nevěděli, že je Henriet je myslivec?" zeptala se pobaveně Nora, která zrovna vyšla z jejich stanu.
"Ne!" vyhrkli jsme oba najednou. Na to se Nora jen uchechtla a odkráčela pryč. Podíval jsem se na Jonáše, který na mě házel pohled já-s-tebou-nemluvím, a vydal se směrem k jídelně.
* *
Stáli jsme v jídelně, v řadě kolem stěny, s příborem v ruce a táckem, který smrděl jako ponožky hráče NHL po třech dnech tréninku. Dnes pro nás vařili zdejší zaměstnanci, takže jsem očekával to nejhorší. Jonáš strnule hleděl do stěny před ním a rozčíleně dupal teniskou o lino.
"To se mnou jako už nepromluvíš?" zašeptal jsem mu přímo do ucha.
Neodpověděl, jen se otočil a hodil na mě další vražedný pohled. Jen jsem protočil oči a přisunul se k němu blíž. Sice jsme stáli v řadě plné lidí, ale vzhledem k tomu, že jsme se všichni hladově mačkali, nějak jsem tušil, že si mohu dovolit více. Naklonil jsem se k Jonášovi ještě víc a tiše mu zašeptal do ucha.
"Těš se na večer. Dám ti co proto," uchechtl jsem se a zmáčkl jeho levou půlku. Trochu vyjekl, až to donutilo Henoru ustát ve vášnivé debatě. Obě se na nás podezíravě otočily.
"Je ti něco?" zeptala se Henriet Jonáše, který vnitřně bublal a nebyl jsem si jistý, jestli po mně chce skočit a strhat ze mě oblečení, nebo proto, aby mě zabil.
"Ne!" procedil trpce mezi zuby a zafuněl. Nora jen pobaveně kroutila hlavou.
"Jsem ráda, že nemáme stan vedle vás," začala se nakonec nahlas smát a Henriet se jen plácla do čela.
"Žádný sex děcka. To vidím!" praštila Jonáše pěstí do ramene.
"Psst," syknul jsem na ní pobaveně, "Jen mi závidíš, že můžu trávit noc v jedné posteli s tímhle..." nedořekl jsem. Všichni až na Jonáše se začali smát.

* *
Když jsme konečně usedli ke stolu s talířem rozvařených špaget namočených v nejlevnějším kečupu a posypaných čímsi lepkavým, Jonáš jen žalostně vzdychl a nebyl sám. Všichni jsme měli hlad a tohle vypadalo lépe než to smrdělo. Chuť jsem testovat nechtěl. Stačil mi hrnek zdejšího čaje, který mě málem položil do kolen.
Hned po obědě, jsme se vydali připravit lodě a rafty na příští den. Tahali jsme z loděnice i padla a na břehu řeky je seřadili vedle sebe.
Rozdělení lidí bylo velmi nemilé. Smíšené dvojice při mém štěstí dopadly jak jinak než hrozně. Dostal jsem do loďky Vilmu, která byla katastrofa všemi couly. Nesnášela Henriet, Noru i Jonáše, ovšem na mne se tvářila zcela jinak. Trochu jsem měl obavy, jak se vypořádám s asi o padesát kilo těžší holkou, která navíc neskutečně kňučí a má kecy, že bych raději dostal vzduchovkou do kolena. Po asi hodině jsem to vzdal a přestal zcela poslouchat veškeré námitky. Blaženě jsem se na ni usmíval a kýval na všechno, co řekla.
Až do večera jsme se učili na sucho pádlovat a přemisťovat v loďce. A po další večeři následovala ještě horší studená a mírně rezavá sprcha. Ani nevím, jak jsem se dostal do stanu.
Jonáš už ležel na svém spacáku a neprojevoval nejmenší zájem o mou přítomnost. Hrál nějakou hru na mobilu a neuvěřitelně se u toho vztekal.
"Kam si jako myslíš, že jdeš?" vyštěknul po mě zničehonic. Nechápavě jsem na něj zamrkal.
"Do svého spacáku?" odpověděl jsem zmateně.
"Tak na to zapomeň. Netáhl jsem s sebou naschvál větší spacák jen tak." Ukázal na svou maličkost a odložil mobil.
Sundal jsem si tričko a sedl si k němu na pelest.
***
J: Nadzvedl jsem spacák v náznaku toho, ať si tam Damián zaleze za mnou. S nedůvěrou v očích tam opatrně vklouzl a já jsem si ho k sobě napevno přicucl a zapnul spacák. Celé tělo měl napjaté a zdál se být nervózní. Nejspíš si myslel, že z něho chci vyšukat duši, nebo tak něco, což ostatně, taky chci. Přitlačil jsem se k němu spodní částí těla ještě pevněji a on najednou vyjeknul.
"Panebože, něco mě hryzlo! Sakra co to je… a zase…. Do prdele, cos dal do toho spacáku Jonáši?"
"Co to sakra meleš Damiáne. Co bych tam asi tak dával. Grizzlyho? Mi prosím tě řekni, jako kde tě tak asi mohlo něco hryznout." absolutně jsem nechápal, co to sakra zas vymýšlí za kraviny.
"Auu, zase! No do pinďíka! Sakra Jonáši odepni ten spacák."
"Hmm. Už asi vím, co tě tak strašně kouše, jak ty říkáš." převalil jsem se na něho a uvěznil ho plnou vahou pod sebou. Divím se, že jsme nespadli při tom manévru z vyvýšené karimatky, kterou každý vyfasoval. I tak to byl celkem akrobatický výkon v tak stísněném prostoru spacáku. S dávkou podráždění na mě konsternovaně zíral. S lehkým úsměvem jsem zakroutil pánví, čímž jsem se o něj úmyslně otřel mou čerstvě oholenou částí těla. Překvapeně vyjekl a začal se pode mnou kroutit jako housenka. Snažil se z pode mě vykroutit, ale já jsem ho stále držel celou svou vahou na místě.
"Johny, prosím. Nemuč mě tak."
"Pořád jsem naštvaný, pamatuješ?" dodal jsem jen tak pro připomenutí.
Chytil jsem ho za zmítající se zápěstí a ruce jsem mu přišpendlil nad hlavou. Znovu jsem se zakroutil a on ze sebe vydal něco mezi zaúpěním a vzdychnutím. Udělal jsem to znovu, už s větší dávkou pobavení a špetkou nově přicházejícího vzrušení. Jemu se rozšířili zorničky a nadále se mi snažil vykroutit, čímž mi neúmyslně napomáhal v mém mučení. Přišpendlil jsem ho ještě pevněji ke spacáku a s chutí se mu zakousl do bradavky.
"Sakra ne!" vyjekl. Podrážděně jsem vzdychl.
"Co se zase děje? Koušu tě snad i někde jinde?"
"Ne," utrousil Damián. "Jen že si teď připadám divně, když jsem zarostlý, a ty ne."
Umlčel jsem ho polibkem. Musel jsem se tiše uchechtnout. Můj plán vyšel. Vsunul jsem své stehno do jeho rozkroku a pomalu třel. Zaklonil hlavu a zakňučel. Malý Dami už stál pěkně v pozoru a dožadoval se mé pozornosti. Jenže já jsem mu slíbil, že mu dám co proto. A taky že jo. Plán byl jasný: týrat ho dokud nebude prosit.
"Tak co Dami, líbí se ti to?" zašeptal jsem mu do ucha a tentokrát se jeho druhá bradavka octla mezi mými prsty.
"Nesnáším tě!" vydechl zlostně a zoufale přivřel oči. Místo odpovědi jsem se znovu zasmát a posunul jsem se tak, abych na něm obkročmo seděl. Spacák se proměnil v saunu, proto jsem rozepnul zip a trochu nás vyprostil ven. Teď jsem měl mnohem větší prostor k mučení a hodlal jsem ho využít. Naklonil jsem se nad něj a jazykem přejel po klíční kosti. Mokrou cestičku jsem pokračoval až ke ztuhlé bradavce a jemně jsem ji vsál. Damián tiše kňučel a svíjel se.
"No tak Jony," zaprosil. Sesunul jsem se níže, takže jsem měl obličej přímo nad jeho rozkrokem. Vzhlédl jsem zpět k Damiánovu obličeji a musel jsem se uculit. Byl rudý a přerývavě dýchal.
Jazykem jsem přejel po jeho podbřišku, načež sebou plácnul zpátky na karimatku a rukama si zakryl obličej. Ozvalo se prudké nadechnutí.
Uchopil jsem jeho chloubu do ruky a lehce zmáčkl. Damián zaklel a očividně už vyšiloval. Znovu jsem zmáčkl a naklonil jsem se nad něj, abych jazykem dosáhl až na jeho šourek a lehce jsem je olízl.
Damiánova reakce byla nečekaná.
Prohnul se v zádech a rukama mě popadl za vlasy.
Znovu zaklel a prudce dýchal. To znamená jediné.
Pomalu jsem ho jazykem týral a mezitím moje pravá ruka zpracovávala jeho penis. Jeho prsty byly pevně propleteny v mých vlasech a nevypadalo to, že by mě chtěl pustit.
Krkolomně jsem se znovu o kousek posunul a pustil jeho penis. Znovu zakňučel, tentokrát nespokojeně.
Jenže já jsem měl jiné plány. Tentokrát moje pravá ruka mířila jiným směrem. Prvně jsem si rychle olízl ukazováček a pak jim jemně obkroužil Damiánův otvor.
Ztuhnul.
Tuším, že i přestal dýchat a když jsem prst vsunul dovnitř, prudce se nadechnul.
"Dobrý?" zeptal jsem se tiše.
"Dobrý?" vyjekl a těžce oddychoval, "Víc než dobrý. Ultra mega moc dobrý."
Musel jsem se znovu zasmát.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama