Pusa pod jmelím - 7. část

14. února 2016 v 6:00 | Gurie |  Pusa pod jmelím



7. Otravní zrzci


"Zlato, to jsi ty?" otevírala dveře paní Marie. "Oh, ah..." přikryla si rukou pusu, když mě uviděla.
"Dobrý den paní Marie, zase mě donutil." řekl jsem a pak mě Adamův loket trefil do žeber.
"Mami, já vím, že to minule nevyšlo." začal pomalu Adam. "Ale tentokrát je tu oficiálně jako můj přítel." dodal hrdě.
"To že jsem?!" nevěřícně jsem se na něj otočil. Paní Marie vypadala dost zmateně.
"Neřekl jsem to předtím dostatečně jasně?" zamračil se Adam.
"Víte co," přerušila nás žena. "Ať jste přítel nebo ne u nás máte dveře otevřené, Kristýnka s Martinkou se po vás už ptaly. Pojďte." ukázala dovnitř domu a odstoupila od vchodových dveří, takže jsme mohli projít dovnitř.
"Kdo?"
"Ty dvě otravné zrzavé hlavy." Adam protočil očima.

A opravdu, většina rodiny tu už byla, a když mi bylo oznámeno, že novoroční oběd začne až ve dvanáct, půjčil jsem si od nějakého bratrance auto a zajel si domů pro nějaké věci. Celou cestu jsem se střídavě usmíval a střídavě nadával. Uklidnila mě sprcha, kterou jsem velmi nutně potřeboval, trochu jsem si zastřihnul vousy, ale jen tak, abych i nadále zůstal fousatým strejdou. Hodil do sportovní tašky mýdlo a kartáček, složil pár košil a čistých boxerek a o půl dvanácté jsem zvonil u domu svého nového přítele znovu. Otevřela mi zatím neznámá tvář a k mému překvapení se mi rovnou vrhl do náruče a vehementně mě objímal.
"Ty musíš být Dominik!" radoval se. Byl asi v mých letech, ku podivu ne zrzavý ani prošedivělý a v jeho tváři jsem mohl vidět dokonalou podobu s Adamem. "Já jsem Alan, bratr Adama, Andrey, Anežky a Aloise. To je ale fraška, co?" zasmál se a plácl mi do zad. Konečně jsem pochopil. To byl poslední sourozenec, který tu na Štědrý večer chyběl.
"Nemohl jsem přijet dříve," odpověděl rychleji, než jsem se stačil zeptat. "Má žena rodila, bohužel v Anglii, takže to nebylo možné. Ale teď jsme tu, o dalšího člena rodiny navíc." zase se srdečně zasmál a bylo vidět, jak ho otcovství dojalo. Sakra takhle rodina byla ale podivná!

Později, když mě všechny ty děti donutily hrát si s legem a nechal jsem je rozcuchat mi vlasy a prozkoumat můj obličejový porost, jsme usedli k tomu ohromnému stolu a všechno vypadali, že jsou vcelku rádi, že tam jsem. Nijak jsem se nebránil konverzaci. Dnes jsem mohl všechno otevřeně vysvětlit a taky že jo. Alan, mladší ze starších bratru se upřímně zasmál, když mu všichni přerušovaně vyprávěli, co se o vánocích vlastně stalo. Jeho žena vypadala nejistě ohledně faktu, že jsme homosexuální pár, ale pak to přijala a dokonce mě nechala pochovat prcka.

Po obědě jsme se s Adamem ujali dětského programu venku. Za posledních pár dní konečně trochu nasněžilo a tak bylo v plánu děti pěkně unavit. Konečně jsem je mohl všechny spočítat, ale zapamatovat si ty jména, to mi nešlo. Kristýnku a Martínku už jsem poznal. Měly ještě bráchu Kubíka. Další jména jsem nepochytil. Nejmladší čerstvě narozená Valentýnka spala v kočárku.
Nečekal jsem, že se na mě všichni vrhnou a do třiceti sekund jsem byl pohřben v hromadě sněhových koulí. Dvanáct dětí a Adam k nim, proti tomu jsem neměl sebemenší šanci.

Odpoledne vedlo k věcem, kterým jsem nerozuměl - debaty o rodinných problémech, do kterých jsem se ani nechtěl míchat. Tak jsem si šel vybalit do naší zahradní chatičky, kde jsem si zatopil v krbu a zapnul bojler, abychom se večer měli čím umýt. Uklidil jsem i Adamovy rozházené věci - očividně se od Vánoc nehnul z místa a zejména v koupelně se dost roztahoval. Vzhledem k tomu, jak prostorově omezeni jsme byli, jsem úklid velmi uvítal. Pak jsem si sedl z knížkou, kterou jsem si vzal pro jistotu s sebou, jako bych tušil, že se najde prostor, kdy mi všichni dají pokoj.
Probral mě tlak v klíně a dech na krku. Cuknul jsem sebou, nejspíše jsem u toho čtení dospával včerejší večírek. A Adam si mezi tím bez jakéhokoliv ostychu sedl ke mně do klína a hlavu opřel o moje rameno.
"Už jsem myslel, že zaspíš večeři." zašeptal. Neměl jsem náladu na mluvení, protřel jsem si oči a zívnul. Pak jsem Adama jednoduše popadnul a tak jak na mě seděl, jsem se s ním v náručí zvednul z křesla. Ušel jsem dva kroky a hodil s ním o postel. Trochu nechápavě na mě zíral, a když pochopil, co se chystám udělat, křivě se usmál. Zalehl jsem jeho tělo a lokty se opřel o postel vedle jeho uší. Tak, že naše obličeje byly extrémně blízko. Tentokrát jsem to byl já, kdo ho políbil. Ale něžně a pomalu. Víceméně, bylo to hezké probuzení a mohl si za to sám - za to, že dělal to, co dělal, že se na mě pořád tak usmíval a hlavně za to, jak sakra hezký byl. Čím více času jsme spolu trávili, tím více jsem si uvědomoval, jak moc se mi ten kluk líbí.
Pomalu jsem polibky sjel přes jeho bradu až ke krku. Zrychlil se mu dech a prohnul se. Jak málo mu stačilo. Rukou jsem zajel pod jeho svetr i tričko a nepřestával líbat jeho krk. Adam zavzdychal. Krátce, spíše lapal po dechu.
"Domi... Dom..." nenechal jsem ho domluvit. Znovu jsem se mu přisál ke rtům a pak se bez milost odtrhnul a vstal. Byl zarudlý a rozcuchaný, svetr měl trochu vyhrnutý a vyděšeně se na mě díval.
"Vstávej, než sem někdo přijde." pomohl jsem mu na nohy a chytil jeho tvář ve svých dlaních. "Přece jsi mě přišel zavolat na večeři." Usmál jsem se a znovu ho něžně políbil.


_______________________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama