Čokoládové řezy - 20. část

27. února 2016 v 6:00 | Gurie a Dermíšek |  Čokoládové řezy




Část dvacátá: Pekelná jízda

D: Součástí mého plánu bylo i sezení v autobuse. Henriet s Norou se mě hned ráno zeptaly, zda chceme sedět poblíž nich. Vzhledem k tomu, že mi pomohly uspořádat onu frašku, ála překvapení pro Jonáše, nemohl jsem říct ne. Navíc, nebyla to s nimi až taková hrůza. Sice se smály jako dvě zfetované veverky a občas měly vlezlé otázky, ale když jim člověk dal šanci, dokázaly ho i slušně pobavit.
Ovšem Jonášův výraz po tomto zjištění zasedacího pořádku, byl nemilosrdný. Dotáhl jsem ho k autobusu za loket, nutno dodat, že to nevzbudilo žádnou pozornost. Lidi ze třídy byli docela zvyklí na jeho nesnesitelnou paličatost, a když se rozhodl, že to tak nebude, tak to tak taky nebylo.
Akorát to měl teď Jonášek smůlu. Byl jsem tu já a Henora.
Bez větších problému jsme se postavili do řady před dveře autobusu. Třídní mi věnoval zvláštní úsměv a na Jonáše jen protočil očima.
"Nora a Henriet, spolu, jako vždy," vzdychnul, když si jejich jména odškrtl v seznamu a hlouček kolem se rozesmál.
"Dobrý den, pane třídní," zubil jsem se na učitele od ucha k uchu, když jsme se s Jonym dostali na řadu.
"Á, pánové dorazili oba. Jak vidím, v klasické náladě. Jeden vysmátý a druhý…" odmlčel se a sledoval Jonáše, jak ho vraždí pohledem. "no, v určitě příjemných metalových myšlenkách!" dodal nakonec sarkasticky a poslal nás dovnitř autobusu.
"Smrdí to tu jako stará ryba!" kňučela Henriet.
"Tak hlavně aby tak nesmrděly tvoje kalhotky!" ozvalo se zezadu autobusu. Já i Jony jsme zpozorněli. Henriet se uměla pořádně naštvat, především když to byly poznámky od obtloustlé fanynky Justina Biebera.
"Asi s tím máš hodně zkušeností, co Vilmo?" otočila se Henriet na v zadní řadě sedící skupinku a náramně se usmívala, "Ale to my naštěstí nikdy nezjistíme, protože tvých kalhotek by se ani za peníze nikdo dotknout nechtěl!" zazubila se znovu a zapadla do sedadla vedle smíchem brečící Nory.
"Hlavně zůstaňte všichni oblečení!" vrhnul se do autobusu již uřícený třídní, který se vybavil slamákem s barevnými bambulkami, a kostkovaná košile se mu vyhrnula přes pivní pupek.
"Nejsem si jistý, jestli se udržím," zašeptal mi Jonáš do ucha a oba jsme se sesunuli na sedadlo přímo za Henorou.
**
Po asi hodině cesty a neustálého chichotání se rozhodlo, že je více než nutná čůrací pauza. Jonáš všechny těžce ignoroval, se sluchátky v uších, která dopřávala metalový koncert i mně, klepal teniskou o linoleum na podlaze autobusu a kýval hlavou do toho šíleného ječení.
Žduchnul jsem do něj loktem, že má sakra zvednout zadek a jít se vyvenčit, protože nehodlám další hodinu poslouchat, jak kňučí, že toho moc vypil.
Vyprostili jsme se z busu a všichni se začali protahovat na parkovišti před benzínkou. Obvyklá fronta na dámský záchod se linula až ven, zatímco pánské osazenstvo si ulevilo u křoví.
Patnáct minut na skoro poledním slunci se zdálo jako peklo a tak jsem se odebral do prázdného autobusu. Většina se šla ještě vybavit jídlem na další dvě hodiny cesty a Jonáš nebyl v dohledu. Nestaral jsem se. On se přece najde.
A taky že našel. Vešel do uličky chvíli po mně a zubil se až nepřirozeně.
"To sis na té benzínce něčeho šňupnul?" povytáhl jsem sarkasticky obočí, "Nebo se tvá sinusoida nálad zase dostala na hodnotu jedničky?"
"Na!" vyjekl a zpoza zad vytáhnul kytičku sedmikrásek. Začal jsem se neskutečně smát a díky bohu, že jsme stále byli sami.
"Jonáši, co to má jako být?" zeptal jsem se, po tom, co se ke mně přisednul. Neodpověděl, jen se rozhlédnul přes sedadla okolo, a když zjistil, že jsme stále sami, přitiskl se ke mně a doslova mi vrazil jazyk do pusy. Chvíli jsem zápasil s vyděšením, ale vzápětí jsem mu polibek oplácel.
"Jaké vy dva máte štěstí!" ozval se známý hlas a v ten moment jsme se od sebe prudce odtrhli. Kytička mezitím spadla na zem.
"Ale Henriet, koukni, jak jsou sladcí!" vypískla Nora a nám nezbývalo nic jiného, než protočit očima.
***
J: Zatracených dvacet minut! Dvacet minut mluvení o tom, jak si vyžehlit vlasy tak, aby držely i při mírném dešti. Už mi ty dvě přede mnou brutálně lezly na nervy a tak jsem se uchýlil k dalšímu poslechu hudby.
Dami nevypadal nijak otráveně a dokonce jsem měl tušení, že si holčičí rozhovory užívá.
Pustil jsem si svou oblíbenou kapelu, sesunu se na sedadle níž a skoro pohodlně jsem se uvelebil tak, abych viděl špičky stromů ubíhající podél cesty. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Co se vlastně stane? Budeme spolu týden v jednom stanu, tajně po sobě pokukovat, nebo na to někdo přijde?
Vzápětí jsem ucítil, jak přes mnou ruku někdo přehodil mikinu a když jsem vzhlédl, viděl jsem usmívajícího se Damiána, jak pod mikinu vsunul i svou dlaň.
To byl tedy opravu ďábelský plán.
Sesunul se po sedadle níž, asi na mou úroveň a chytil mě za ruku. Mohlo to vypadat docela podezřele, ale většina kolem nás spala a navíc, byli jsme zaházení vším možným. Uculil jsem se na něj a znovu se ponořil do hudby.
* *
"Kluci!" třásl s námi někdo, "No ták, vzbuďte se, jak můžete v takové pozici takhle tvrdě usnout?" chechtala se Henriet.
"Co, co. Babi já nejdu do školy!" mručel Damián a až teď jsem si všiml, jak byl omotaný kolem mé paže a téměř celým tělem na mě ležel a pohodlně pochrupoval.
"Vzbuď se!" trhnul jsem ramenem a prudce se posadil.
"Co se děje?" vyjeknul Dami, čímž nás všechny rozesmál. Vlasy měl všemi směry a pravou tvář měl otlačenou od mého trička.
Byli jsme na místě. A bylo vedro.
"Než se rozdělíme do stanů, musím zdůraznit pravidla!" svolal nás třídní doprostřed hřiště, kde stály jen podsady na stany. "Ale úplně na začátek vás chci upozornit, že alkohol jen po sedmé večer a v takovém množství, abyste byli druhý den schopni ovládat loď!"
Všichni zmlkli a nechápavě koukali. Takže máme povoleno chlastat?
"Kuřte si, jak chcete, ale nepodpalte sebe, les ani nikoho jiného!" zase nastala chvíle absolutního ticha, pak třídní pokračoval, "Byl bych rád, kdybychom odjeli bez potřeby vysvětlovat rodičům, že je někdo těhotný. Přeci jen je vám 17 nebo 18 let, a pokud to bude opravdu nutné, přijďte si požádat o kondom," dodal velmi ironicky, přičemž všem spadla brada.
"Ne děcka, fakt. Žádný sex!" uchechtl se nakonec a všichni si víceméně oddychli. Ještě se úplně nepomátl.
"Vaříme si sami, takže si myjte ruce. A úplně poslední bod. Ve sprchách teče občas rezavá voda, ale buďte rádi, že je máme. Nějaké dotazy?" rozhlédl se okolo a potutelně se usmíval nad znechucenými pohledy děvčat.
"Tak se dáme do toho. Henriet s Norou, stan číslo jedna. Pozor na nehty a mravence, slečny." Ukázal na první podsadu v půlkruhu. "Vedle nich Zuzka a Alice, a jestli se budete hádat, budete spát pod širákem!"
"Snad nás dá spolu," naklonil se ke mně Damián a cítil jsem, jak se tichounce směje.
"Vzhledem k tomu, že je Damián jediný, kdo dokáže zpacifikovat tu černou díru vedle něj, máte stan spolu!" ozval se hlas třídního.
"Hej! Co to má jako být, jak jako zpacifikovat?!" ozval jsem se na protest. Co si ten týpek o sobě jako…
"Bože, ty jsi vážně idiot. Pojď!" rozkázal Damián a táhnul mě pryč. Celá třída se dala do smíchu. Na obranu jsem nafouknul tváře a… A nechal se odtáhnout. On to vážně dokázal.

Uraženě jsem Damimu pomohl dostavit stan poté nějak uložit naše krosny. Byl to zatuchlý malý prostor se slabou lampičkou, ale aspoň jsme byli sami dva. Lehnul jsem si na svůj spacák a hlasitě vzdychl. Tohle bude peklo.
________________________________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama