Pusa pod jmelím - 5. část

31. ledna 2016 v 6:00 | Gurie |  Pusa pod jmelím

5. Party

"Jsem opravdu moc rád, že jste mě přijali, ale musím už jít, otravoval jsem už dost." snažil jsem se přemluvit Marii, která mi bránila v odchodu. Se slovy, že je tradice zůstat dvě noci jsem se stejně vymanil a vymluvil se na práci. Adam se mnou nemluvil. Vypadal zmateně a zraněně. Vůbec jsem toho kluka nechápal. Ale to ani poslední dva dny.
Když jsem si oblékal bundu a chtěl se rozloučit s Adamem, všichni si mohli všimnout jeho skleslého výrazu. Zarytě mlčel a nechal se políbit na čelo.
"Je to podvod!" zakřičela Andrea a všichni na ni nechápavé hleděli.
"Ano. Má pravdu." promluvil Adam konečně.
"V čem má pravdu, zlato? Co je podvod?" nechápala Marie.
"Ten parchant je jen cizí chlápek, co chtěl dostat brachu do postele." Andrea na mě ukázala prstem.
"Ale tak to není!" vykřiknul Adam. Já jsem stal jako zmrazený. Chtěl jsem odsud utéct. Rodinná hádka. Nic pro mě.
"Tak jak to tedy je?" ptala se vyděšeně starší ze sester. "Vždyť je mu jen 19!"
Měl jsem pocit, že jsem se právě propadl někam hluboko. Asi se mi podlomila kolena a já jsem zavrávoral. Chytil jsem se stěny a zkoušel se nadechnout.
"Ty..." začal jsem a ukazoval na Adama. "Ty jsi mi lhal?"
"V čem jsi mu lhal?" pustil se do toho někdo další, neměl jsem tušení kdo.
"Já." začal a sedl si na podlahu. Začal brečet. "Řekl jsem mu, že je mi 21. A potkali jsme se předevčírem, že Domi? Akorát jsem ho využil. Potřeboval jsem někoho na Vánoce, abyste zase neremcali, jak jsem tu jediný sám. Že si vždy všichni už v patnácti vodili přítelkyně a já nic!" vykřiknul a popotáhnul. "A tak jsem ho požádal. Vlastně ne. Řekl jemu mu, že to bude rande. Nebo já nevím! Ale..."
"Oh zlato!" pustil se do toho paní Marie. "Měli jsme si uvědomit ze ti to vadí. Omlouváme se. Že ano?" rozhlédla se okolo. Všichni vypadali ztrápeně dokonce i děti mlčely. Teď jsem chtěl utéct ještě rychleji.
"A on..." Ukázal na mě Adam, "Omlouvám se Dominiku, jen jsem chtěl hezké Vánoce pro všechny."
"Já už půjdu." hlesl jsem nakonec. "Děkuju vám za všechno. Byly to úžasné Vánoce." donutil jsem se usmát a konečně otevřel vchodové dveře. Když už jsem stál u branky, někdo znovu otevřel dveře, ale nešel za mnou. Ani jsem se neohlížel.

Ani nevím, jak jsem přečkal další dny. Najednou bylo 30. prosince a já jsem zase sedel v té hospůdce, do které mě Adam předtím pozval. Mel jsem už dost vypito a nějakým zázrakem jsem čekal, že se tu ten kluk třeba objeví. A že se budu moct dívat aspoň na jeho jiskřičky v očích, ale neobjevil. Místo toho mě oslovil starý známý. Vypadal překvapeně, že mě tam vidí. Chvíli jsme si povídali a pak mě nadšeně pozval na zítřejší silvestrovskou party. Neodmítl jsem, jen jsem si dal dalšího panáka a doufal, že mi vymaže z hlavy vzpomínku na Adama. Mezitím se Karel přibližoval blíže ke mně a asi po dvou hodinách hovoru mi položil ruku na rameno a nabídnul se, že mě odvede domů. Byl jsem zlitý pod psa a chodilo se mi špatně. Naštěstí to ke mně do bytu nebylo daleko a na ledovém vzduchu jsem se dal trochu do hromady. Aspoň už jsem vnímal, co říká a viděl na cestu. Hlava se mi točila a žaludek převracel, ale to už jsme stáli před dveřmi mého bytu. Když se Karlovi podařilo pomoci mých klíčů konečně odemknout, opřel mě vevnitř o zeď a zabouchnul. Pak se blbe usmál a vrhnul se na mě. Začal mě líbat tak, že mě to zase trochu probralo z mého opilectví, a když se dostal k memu opasku a knoflíku u kalhot, odstrčil jsem ho. Trochu vyděšeně na mě zíral a já sám jsem nechápal, proč ho odstrkuju. Byl to fajn chlap s pevným tělem a navíc jsem s nikým nespal už celou věčnost. Jenže mě někde vzadu v hlavě kousala vzpomínka na Adama a jeho milý úsměv a nejisty pohled.
"Chápu," řekl najednou klidně Karel. Nechápal jsem, co chápal, a tak jsem k němu jen vzhlédl a čekal.
"Ty ses zabouchnul! Kdo to je? Znám ho?" nevypadal vůbec zklamaně.
"Cože?" zachraptěl jsem a pokýval nechápavě hlavou.
"Poznám to, tak to přiznej. To proto ses šel opit?" naléhal dál.
"Asi jo. Já nevím."
"Kamaráde," uchechtl se Karel znovu a vzal mě kolem ramen. "Až mu dojde, o jakého super chlapa přišel, ještě se vrátí. A teď pojď, musíš do sprchy." vzal mě pod paží, takže jsem se mu opíral o ramena. Posadil mě do sprchového koutu, svlékl všechno oblečení a pustil na mě ledovou vodu. Nespokojeně jsem řval, ale pak otupělost konečně přešla a došlo mi, co se děje. Jen po mě hodil ručník a rozestlal postel. Když už jsem ležel, dal mi vedle postele kbelík a na stolek aspirin.
"Zítřejší pozvání platí." řekl nakonec a zmizel.

Ráno jsem se probral s migrénou a aspirin jsem vroucně uvítal. Dal jsem si další sprchu a uvařil vývar ze sáčku. Ve dvě odpoledne jsem se z kocoviny dostal a šel cvičit. V osm mi mobil oznámil novou zprávu. Byla od Karla. Adresa domu silvestrovské party. Malém bych na to zapomněl. Dal jsem se do pucu s neobvyklým množstvím voňavky a o půl desáté jsem byl na místě. Party byla v plném proudu a trochu mě překvapil počet lidí. Nebylo jich tu více než v Adamove rodině a většinu jsem znal. Takže to bylo příjemné překvapení a první dvě hodiny jsem trávil vzpomínáním a vyprávěním vtipných historek u piva. Nejspíše nebyl dobry nápad opit se den před silvestrem. Z whisky se mi dělalo špatně a vodka byla o to horší. Večer šel skvěle a pohodově. Byli zde bývali spolužáci z vysoké a jejich kamarádi. Ostatně, Karel byl také bývalý spolužák. Jenže pak se to zvrtlo. Do pokoje vešel Adam.

_______________________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama