Pusa pod jmelím - 3. část

17. ledna 2016 v 6:00 | Gurie |  Pusa pod jmelím

3. Zahradní chatka

Tuším, že Adam ani nevěděl, jak moc pro mě vlastně udělal. Vánoce jsem trávil posledních pár let sám, takže tohle byla příjemná a vítaná změna.

Když jsme se zvedli od stolu a zazvonil zvoneček, děti se nadšeně, jako lavina, vrhly ke stromečku v obýváku. Adam mě zastavil ještě v jídelně, kde někteří sklízeli věci ze stolu, a postavil se čelem ke mně. Položil mi ruku na rameno a zase se usmál s jiskřičkami v očích.
"Promiň, nemohl jsem tušit, že jsou naše rodiny tak odlišné." Mírně se pousmál a promnul mi rameno.

"To nic, už jsem si zvykl. Je to jako Weasleyovi z Harryho Pottera. I když, vlastně ani neznám tvé příjmení."
"Krejčí. Adam Krejčí." Zasmál se a znovu mi promnul rameno.
"Jmelí!" zapištěla jedna z holčiček. To snad ne! "Strejdo Domí! Teď musíš dat strejdovi pusu!" křičela starší. Adam se na mě trochu polekaně podíval a věřím, že i já jsem nevypadal zrovna spokojeně.

"To je fakt brácho, stojíš se svým úlovkem přímo pod lustrem. Tak šup." přidala se do toho starší sestra.
Zhluboka jsem se nadechl a snažil se usmívat. Ruce jsem mu obtočil kolem pasu a pomalu si ho přitáhl k sobě. Chystám se políbit kluka, kterého jsem včera potkal. Před celou jeho rodinou!
Adam se přidal a popadl mě za hlavu a přitáhl blíže. Pomalu zavíral oči a já jsem se už ničemu nebránil. Vlastně to vůbec nebylo špatné. Pomalu jsme se k sobě přiblížili, a když jsem cítil jeho rty na mých, ani jsem netušil, že by to mohlo být až takhle krásné. Překvapilo mě to, načež se Adam ujal vedení a přitáhl si mě ještě blíž, takže se náš polibek prohloubil. Po chvilce se odtáhl a s tichým smíchem mě stále objímal. Teď už mi bylo jedno, jak vypadám. Ten kluk byl neuvěřitelný a tahle malá pusa byla dokonalá. K mému smutku se s objetí vymanil a popadl jednu ze zrzavých holčiček, aby jí pomohl s dárky. Chvíli jsem stál v jídelně a tupě se usmíval. Všichni se pomalu přesunuli do obýváku a sedli si všude, kde bylo místo. Vánoce jsou v plném proudu.

"Moc se omlouváme, Dominiku, nějak jsme nechtěli věřit, že si náš benjamínek opravdu někoho přivede. Ještě se to nestalo, proto pro vás nic nemáme." řekla mi sklesle Marie, jen jsem jí stiskl ruku a řekl, že mi to vůbec nevadí, že jsem vlastně sám nevěděl, kolik lidí uvidím. Ale to už se na mě řítila nejmladší z holčiček, která si mě očividně velmi oblíbila. Sedla mi na klín a potichu čekala, co se bude dít.
A dělo se hodně. Všichni si rozbalili dárky. Adam byl radostí celý bez sebe, protože dostal koberec, který si, soudě podle reakce, velmi přál. Smáli jsme se celou dobu a nakonec se dokonce zpívalo. Z toho jsem se naštěstí vymanil - nějak jsem tušil, že by všichni přišli o uši. Pouštěly se lodičky, mladší sestřenice si hodily papučí a pár lidí se mě ptalo na různé otázky ohledně našeho vztahu. Takže jsem si připadal jako špičkový spisovatel, a aspoň se snažil říkat všem to stejné.

Když odešly děti do postelí, chtěl jsem se zvednout a vydat se domů. Ale paní Marie mě přesvědčila, že nikam nepůjdu a musím tam přespat. Normálně bych neprotestoval, ale po té puse jsem se bál, že Adama znásilním. Ten kluk mi pěkně mával s hormony.
"Zlato máme pro sebe zahradní chatku, to víš, osud nejmladšího. Vždy jsem musel nechat prostorné pokoje těm starším." Zašklebil se na sourozence, kteří mu to s radostí vrátili.
"Ano ano!" vložila se do toho Marie. "Můj manžel postavil na zahradě chatku, jak vidíte, máme početnou rodinu a občas jsme se prostě nevlezli. Je tam sice jen jedna úzká postel, ale předpokládám, že vám to nebude vadit, koloušci." usmívala se. Adam mě chytil za ruku a táhl pryč.
"My už půjdeme spát." prohlásil a všichni se otočili. "Byl to dlouhý den a navíc zítra někdo musí zařídit program té malé havěti."
"Oh, děkuji moc za večeři, byla výborná." dodal jsem, ale to už mě Adam táhl ven na zahradu.

Stále nesněžilo, ale byla pěkná zima. Rychle jsme přeběhli zahradu, a když jsme vešli do oné chatičky, o které byla řeč, trochu jsem se zarazil. Byla moc hezky a útulně vybavená, jen záchod, sprchový kout a postel. Jako topení zde byl krb, který Adam hned zapálil.
"Jsi si jistý, že si nemám ustlat na zemi?" zeptal jsem se.
"To teda ani náhodou." Rozesmál se. "Neboj, nic na tebe zkoušet nebudu. Každý má jednu půlku postele."
"Tak... já si dám asi sprchu." Vykoktal jsem nakonec.
Ale Adam mě zarazil: "To ne! Teda myslím, že bys zmrzl, ta voda se tu neohřívá. Můžeš si dát sprchu zítra v domě."

Dál jsem nijak neprotestoval, svlíkl jsem si bundu, vyzul boty a nakonec jsem se zbavil i kalhot. V trenkách a košili jsem vlezl do postele a přikryl se prošívanou dekou. Po chvíli se přidal i Adam, akorát jen v trenkách. Leželi jsme otočení zády k sobě a ani jeden z nás nic neříkal. Po dost dlouhé chvíli se Adam ale otočil.
"Ty, Domi. Já... já se omlouvám. Ta pusa a to, že jsem tě do tohohle zatáhl." téměř šeptal.
"Neomlouvej se, byl to moc hezký večer, i s tou pusou." zasmál jsem se a cítil jsem, jak se otáčí.
"Tak jo. Děkuju. Dobrou." Zašeptal nakonec a já jsem jen odpověděl. Neměl jsem sílu na to se otočit. Nejspíše bych po něm skočil a řekl mu, jak zatraceně moc mě provokuje a že vlastně nevím, proč se spolu nevyspíme. Jenže pak jsem si vzpomněl na jeho psí pohled, jiskřičky v očích a sladký úsměv a došlo mi, proč to neudělám. Ten kluk neměl žádné zkušenosti a ze zoufalosti mě poprosil o laskavost, i když mě vlastně využil. A nakonec, zařídil mi moc hezký štědrý večer a výbornou večeři. Neměl jsem si na co stěžovat. Třeba budu mít šanci ochutnat jeho rty později.
Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Ani nevím, kdy se mi to povedlo.

Probudil jsem se uprostřed noci a bylo mi hrozné vedro. V krbu žhnul oheň a košile se na mě nepříjemně lepila. Chtěl jsem se pohnout a sundat si ji, ale když jsem to zkusil, něco těžkého mě nepustilo. Ozvalo se zabručení a nespokojené protahování. Když mě ruka pustila, otočil jsem se.
"Pane bože, promiň!" vykřikl Adam rozespale. "Já, oh promiň. Tohle asi ne.." začal zmatkovat a prohrabával si momentálně dost rozcuchané vlasy.
"Klid..." řekl jsem tiše. Uklidnil se a zahleděl se na mě. Ležel na boku, opřený o loket. Mohl jsem vidět jeho tělo od pasu nahoru, zbytek byl schovaný pod dekou.Oči měl rozespalé a byl trochu pomačkaný. Posadil jsem se a cítil jsem, jak se na mě stále upřeně dívá. Začal jsem si rozepínat zpocenou košili a pomalu stahovat z ramen. Teď jsem doslova cítil, jak mě mladší oči propalují a následně mě Adamova ruka popadla za předloktí. Otočil jsem se na něj s neutrálním výrazem ve tváři. Zatímco on byl rudý a stále dost pomačkaný. Zrychleně dýchal a já jsem nevěděl, co se sakra bude dít.
_______________________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama