Čokoládové řezy - 4. část

17. února 2014 v 8:00 | Gurie a Dermišek |  Čokoládové řezy
Dermíšek na mě kašle, a nechce psát :( :D


Část čtvrtá: Alkohol v krvi

J: Chvíli jsem tam na sebe jen tak zírali. Když v tom Nora vykřikla: "To je božííí! Bitká!" shodila Henriet na zem a začaly se prát. Nechápavě jsme na ně zírali.
"Mám takový pocit, že jsou totálně na mol." utrousil Dami.
"Jo, myslím, že bychom je měli od sebe odtrhnout, nebo si ještě něco udělají." zapnul jsem mu knoflík kalhot. Měli jsme štěstí, že na těch záchodech v tu chvíli nikdo nebyl. Nechtělo se mi ovšem vstát, takže mezitím co se ty dvě v záchvatu smíchu praly na zemi, jsem ho začal líbat. Kousnul mě do rtu.
"To máš za ten kousanec do bradavky." vítězně utrousil.
"No počkej, já tě sežeru." vstal jsem, hodil po něm jeho košili a bleskurychle jsem si zapnul tu svoji. Když jsem vzhlédl, to pako zápasilo pro změnu s jeho košilí, která byla bez třech spodních knoflíků.
"Ty seš nemožnej." pomohl jsem mu ji zapnout a kousek zastrčil do kalhot tak, aby mu přes díru nelezlo břicho.
"Děkuji, mami." usmál se na mě jak malý kluk. Přiletěla mu lehká facka a pusa k tomu. Ty dvě se už přestaly prát a jenom se válely na zemi v záchvatu smíchu.
"Já beru Henriet, ty Noru." protočil oči v sloup. Začali jsme je zvedat a zaboha jsem netušil, co teď s nimi máme dělat. Pak jsem si všiml dveří, které stále ležely rozražené na zemi. Opřel jsem Henriet o Noru a obě dvě o Damiho, stále se nesnesitelně smály, a rychle jsem začal spravovat dveře. Nedařilo se mi je nahodit do zničených pantů, a tak jsem je naaranžoval do věrohodné pozice. Vypadaly, že jsou pootevřené. Popadl jsem zpátky Henriet, která se za tu chvilku stačila svalit zpátky na zem a hrozně se tomu smála.
"Pánové, co se to tady děje?!" vletěla na záchod jakási uklízečka.
"Už je odnášíme pryč." usmál jsem se na ní.
"Děvčata ožralý, ještě vás někdo znásilní." trousila si pod nosem a začala vytírat. Doufal jsem, že si těch dveří nevšimne.
***

D: Stáli jsme venku. Parta asi deseti děcek. Flaška kolovala a nějak jsem po tom všem, co se stalo, neřešil nic, co se ještě stát může. Becherovka a vodka. Jonáše jsem nehlídal a sám sebe taky ne. Po pár minutách nám to začalo lézt do hlavy a nějak se svět v tom studeném počasí zahřál. Zpívali jsme, smáli jsme se a sledoval jsem Noru s Henriet. Ty dvě si ze scény na záchodcích asi udělaly svou verzi. Nejspíš si myslí, že jsme se opravdu prali. Byl jsem za to rád. Jonáš už se pohupoval v rytmu písně, která hrála v hlavě jen jemu, a tancoval sólové tango. Vypadal vtipně a všichni se smáli. Najednou někdo odběhnul za květináč. Už podruhé, co dnes slyším dávící reflex. Zuzana zvrací a Libor jí drží vlasy.
"Jdeme tááááncováát? Škyt." přilepila se na mě Nora. Lehce jsem jí odsunul.
"Počkej, ještě se musím opít já." popadl jsem flašku a pálivý obsah jsem si lil do hrdla. Strašně se smála. Tak opilou jsem jí ještě neviděl. Zatím co Henrieta se lepila na Jonáše, který už sotva vnímal. Dominik se líbal s nějakou cizí holkou a právě mi došlo, jak moc jsou všichni v prdeli.
"Norinkoooo jdeme tancovat." zakřičel jsem a moje společnice se na mě se smíchem vrhnula. Jonáše a zbytek jsme nechali za zády a šli jsme až na taneční parket dovnitř budovy. Lehce jsme se pohupovali so rytmu a zpíval jsem si známý song. Byl jsem v takové náladě, že mi Nora přišla strašně pěkná. Přilepila se na mě a už to vypadalo, že se na mě i přicucne, když v tom se zastavila.
"Promiň, musím na záchod." zakřičela a vyletěla ven ze sálu. Super, snad se v té záchodové míse neutopí.

***

J: Flaška stále kolovala a kroužek se pomalu začínal zužovat. Hlava se mi točila a nohy motaly. Opíral jsem se o Henrietu. Když jsem si najednou všiml, že už venku stojíme sami. Sedla si na lavičku a mumlala nějaké nesmyslné slova. Asi jsme to opravdu všichni přehnali. Posadil jsem se vedle ní a snažil se promluvit.
"Henriet, omlouvám se." musel jsem zastavit svou rozmluvu, jelikož se mi udělalo špatně.
"Já jsem tě nechtěl naštvat." pokračoval jsem a opřel se jí o rameno.
"To nic." zněla najednou trochu normálně. Dál už si toho moc nepamatuju. Jen šílenou hádku a bolest obličeje, kterou nejspíše způsobila něčí pěst.

***


D: Po tom, co mě Nora opustila z důvodů rande se záchodovou mísou, jsem se vydal zpátky ven. Měl jsem skvělou náladu a radoval jsem se, že i Jony není v těch jeho typických emo myšlenkách. Zvesela jsem vyšel ven z budovy. Alkohol už mírně opadl z mé mysli a těšil jsem se, až si Jonáše odvedu domů. Ovšem jak rychle se tohle veselé dění nastartovalo, tak rychle i motor dobré nálady a štěstí selhal. Henrieta seděla v objetí s totálně opilým Jonášem. Stál jsem od nich sice pěkný kus, ale i přes to jsem viděl, dnes už podruhé, jak se jeden vrhnul na druhého. Tentokrát to byla sama Henrieta. Nejspíše prostě neodolala, nedivím se - byl prostě bezchybný.
"Jonáši?" přišel jsem blíže k lavičce, na kterém si to trůnili. Nechápavě vzhlédl vzhůru. Byl totálně na mol.
_______________________________________________________________________________

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama