Základna

15. října 2013 v 21:46 | Gurie |  Yaoi povídky
První povídka. Trochu strohá, ale začínám :)
- Shoujo ai
- Shouen ai
- Yaoi
Anime: žádné

Slunce už zapadalo a mladík se vracel zpátky na základnu. V lese se už setmělo a rosa začala padat.
"Kazu, kde se flákáš?" zakřičel kdosi blonďákovi do zad. Prudce se otočili, až mu pramínky vlasu spadly do očí.
"Takido, co tady děláš?" vykulil oči blonďáček.
"Nastoupil jsem k vám do oddílu dnes ráno a první úkol zněl: najít Kaze."
zasmál se fialovovlasý.
"Myslel jsem, že už za pravá nebojuješ." podivil se blonďáček a objal na přivítanou kamaráda.
"Po tom, co Hitaši zmizela, jsem se vrátil, ale to ti povím až v teple." zasmál se Takido a plácl kamaráda do zad. Došli k bunkru, který byl schován do kmene starého stromu. Vně obrovského kmenu se točily schody, které vedly od koruny, až po pokoje pod zemí. Takido odhrnul závěs z listí a větví a zaťukal. V dřevěných dveřích zašramotil klíč a vykoukla malá hlava.
"Copak jsem neříkal, ať používáš ochranné heslo!" pokáral maličkého Kazu.
"Ja se polepším!" vzlykl černovlásek a oba starší pustil dovnitř.
"Kde máš pokoj?" zeptal se po chvíli chůze do podzemí Kazu.
"Uhm. Já ho ještě nemám." zakroutil pusou fialovovlasý.
"Moje obrovské letiště je celé volné, nechápu proč tě ke mně nepřiřadili."
"Hele Kazu, tulit se s tebou v jedné posteli, to jsem si fakt vždycky přál."
"Nebuď ironický ty homošpalku. Na mojí Sashin nedám dopustit. Občas bych tě prostě vyhodil ven a staral bych se o svou." odseknul Kazu. Mezi tím došli do pokoje velitelství. "Kazu, Takido, konečně. Už vás čekáme." vítal je horlivě velitel základny. "Matéa a Alibi přichystaly večeři na tvůj návrat Takido. Za půl hodiny v jídelně." Nařídil a oba chlapci se odebrali k odchodu.
***
Všichni se usadili a do čela stolu se posadil velitel. Pozvedl skleničky, aby připil na návrat jednoho z nejlepších. Blonďáček v jednom kuse pokukoval po Takidovi. Pořád se na sebe culili a byl rád, že se mu kamarád vrátil.
"Pojď se mnou, něco ti ukážu." naklonil se Kazu k fialovovlasému. Takido se omluvil kolem sedícím a opustili jídelnu.
"Kam mě táhneš? Mam trojku v žíle a nehodlám cestovat." protestoval starší z nich.
"Jenom ti něco ukážu, budeš koukat." táhl ho za rukáv blonďáček.
"Kolik těch schodů ještě bude?" kňoural.
"Až do nebe!" zvolal blonďák a táhl kamaráda nahoru. Objevili se v koruně starého stromu, který jim z části tvořil domov. Oba mladici stali v úžasu z pohledu do nebe obsypané hromadou hvězd.
"Kazu…" vydechl v úžasu fialovo vlásek.
"Pst, to je tajemství. Za ty dva roky co jsi tu nebyl, jsem tady chodil každý večer. Připomínalo mi to, jak jsme jako malí lozili po stromech. Jak jsme si hráli a jak se nám splnil sen a stali jsme se opravdovými bojovníky za pravá." Takido neodpověděl, jen na něj koukal s pusou do kořán a objal ho. Tiskl ho k sobě, oči se mu zalévaly slzami.
"Kazu..." Zašeptal zase. "Chyběl si mi." přitiskl ho pevněji k sobě. Tentokrát neodpověděl blonďáček. Jen se usmál do kamarádových zad a těšil se z pěkné chvíle.
***
"Kazu a Takido, kde zase vězíte! Přidělil jsem vám pokoj." zavolal na ně velitel, když se chlapci vraceli zpátky pod zem.
"Takido snad ti nevadí, že se budeš muset podělit o postel, ale momentálně nemáme více místa."
"Veliteli, jsem nadšen, že budu moci trávit chvíle s takovým tupcem jako je Kazu." usmíval se. "Dobře kluci, běžte si lehnout." rozloučil se velitel a poslal chlapce spát. Vešli do pokoje, Kazu zamknul dveře kvůli bezpečnosti a sednul si na postel.
"Koupelna je volná Kazu?"
"Jen běž." usmál se blonďáček a fialová hlava kývla. Pomalu si začal sundávat tričko, až se mu břišní svaly vyrýsovaly. Modrá očka zachytila polonahé tělo, a ač Kazu nechtěl, nemohl se odtrhnout.
"Co tak koukáš, mam na sobě něco?" zbystřil Takido.
"Ne. Promiň." sklopil oči blonďák a vzal do ruky knížku. Takido se rozesmál a odebral se do koupelny.
***
"Kazu! Vstávej, snídaně." třásl s ním kdosi. Blonďák si protřel oči a schoulí se zpátky pod peřinu. "No tak. Musíme jít!"
"Co blbneš, je sobota!" zakryl si blonďáček hlavu peřinou. "Pět třicet?!" zakřičel, když zase vykouknul z pod peřiny. "Takido ty ses zbláznili."
"Jdeme! Dnes ti něco ukážu já!" zvolal Takido a strhnul z blonďáka peřinu.
***
"Už tam budeme?" bručel Kazu.
"Vydrž. Už jen tenhle kopec a jsme tam." ukázal na horu se stromy před nimi. "Včera jsi mi ukázal západ slunce, já ti dnes ukážu. Jak vychází." postrčil blonďáka do kopce a když se konečně prodrali mezi stromy, vykouklo na ně čerstvé slunce.
"Takido, to jsem, to jsem tak dlouho neviděl! Naposled, když jsme byli spolu v bunkru a ten den jsi odešel." sklopil hlavu blonďáček.
"Tenkrát jsem se neomluvil, a proto tě táhnu sem. Chci ti to vysvětlit, akorát to asi nezvládnu."
"Tak začni." vzhlédl k němu blonďáček a přistoupil blíže, jako by ho nějaká síla táhla k fialovlasemu.
"Já jsem se tenkrát. No prostě jsem se do. Tenkrát.." nemohl se vyslovit Takido.
"Kluci!" zakřičel někdo a přerušil tím Takidovo vysvětlování.
"Sashin? Co tady děláš?" otočil se blonďáček za svou přítelkyni, která je pravděpodobně sledovala a právě je dohnala.
"Ahoj lásko. " políbila blonďáka. ,,A ahoj Taki." zašklebila se na fialovovlaska.
"Nazdar." otočil se Takido a ani se nesnažil ohlédnout. Zapadnul v pokoji do postele a topil se ve smutku. Mezitím Kazu vynadal Sashin a utíkal zpátky dolů za Takidem.
"Ten fialový prevít!" zaklela Sashin.
***
"No tak, Takido otevři mi." Bušil do dveří pokoje blonďák. Takido vstal a po deseti minutách bušení, blondýnovi otevřel. "Co se stalo? Proč si utekl?" křičel po něm Kazu, když se konečně dostal do pokoje. Takido se posadil zpátky na postel a promnul si kořen nosu. Zhluboka se nadechl.
"Nesnáším ji." utrousil a složil si hlavu do dlaní.
"Ale proč?" nechápal Kazu.
"Ach jo." vzdychl, "prostě ji nemam rád, protože tě oblbuje a má tě omotaného kolem prstu. "Raději mi řekni, proč jsi odešel." přistoupil k němu Kazu blíž.
"Prostě jsem musel odejít. Moje srdce tak poručilo." zvedl se, odstrčil blonďáka a vyšel ven z pokoje. Kazu zůstal stát u postele a myšlenky začaly zpracovávat. Co když se Takido zamiloval do Sashin a nemohl překousnout, že Sashin koukala po Kazim. Co když se nesrovnal s tím, že Kazu a Sashin se dali dohromady, odešel přeci po jejich veřejném přiznání. Třeba by se mohl zeptat Sashin samotné, jestli o tom něco ví. Z myšlenek ho probralo klepání.
"Kazu, neviděl si Takida?" strčila do dveří hlavu modrovlaska.
"Yo, nevíš, jestli je Takido zamilovaný?" nevnímal blonďák její otázku.
"Uhm, no já..." zčervenala Yo. ,,Doufám že se mu aspoň trochu líbím." vykoktala. Kazu na ni nechápavě hleděl a pak se dal do smíchu.
"Takido šel ven. Zuřil." usmál se na ni a ona jen přikývla.
***
Kazu do večeře neviděl ani Sashin ani Takida. Nepotkal dokonce ani velitele. Vzpomínal na předešlý večer, když se Takido svlékal a jeho oči zabloudily k jeho bříšku. Musel se oklepat, aby se úplné nezbláznil. Vždyť to býval jeho nejlepší přítel.
"Lásko, tady jsi." objala ho Sashin kolem ramen.
"Ahoj, hledal jsem tě Sash. Co jste si s Takidem udělali?"
"Proč o tom idiotovi vůbec mluvíš! Běž mi s ním z očí!" rozčilila se Sashin. Kazu už ani nic nenamítal. Nechal se odtáhnout Sashin do jídelny kde Všichni usedli ke stolu. Všichni kromě Yo a Takida...
***
"Takido, dneska je krásný večer. Ptal se na tebe Kazu, vy jste se pohádali?" přicupitala drobounká modrovlaska k mračícímu se Takidovi. "Ahoj Yo, jen nemůžu vystát tu blbku Sashin." odsekl Takido a modrovlaska se usadila vedle něj. Byl krásný teply večer a hvězdy zářily.
"Sashin je panovačná kráva. Pusť jí z hlavy." pohladila ho po zádech.
"Když já mam Kaze tak rád. Já ho..." odmlčel se a zhluboka nadechl, "Já ho miluju Yo." sklopil hlavu a slzy se mu draly do očí. Modrovlaska zůstala sedět s otevřenou pusou. Přišla mu říct že je do něj zamilovaná a on jí řekne tohle? Seděla v šoku oči vykulené a brada ji padala. Objala Takida a beze slova odešla. Věděl, že ona bude mlčet. Věděl, že ta která miluje jeho, bude mlčet určitě. Yo nebyla první, kdo věděl pravdu, ale ten hlavní, Kazu nic netušil.
***
Zajdeme po večeři ke mě?" naklonila se Sashin k blonďáčkovu uchu a jemně jej olízla. "Proboha Sashin!" rozkřikl se Kazu a rukama prastil do stolu. ,,Tohle už přeháníš!" zvedl se a odhodil ubrousek. Osazenstvo u stolu tomu nevěnovalo pozornost. Hádali se věčně. ,,Dobrou." odsekl přísně a zavřel se do pokoje¨.
***
Usnul tvrdě, ale zlé sny ho budily. Pronásledovala ho v nich Sashin a on ji nestačil utíkat. Vzbudil se politý potem. Promočené tričko ze sebe strhnul, promnul si oči a doufal, že tepla sprcha pomůže. V pokoji byl nepořádek, ale Kazu nebyl zvyklý uklízet. Proto tričko, které dopadlo na hromadu, nešlo ani vidět. Mezitím se z venku vrátil Takido. Zachmuřeně se mračil a doufal, že blonďáček už bude spát. Nespal, ale to mu nevadilo. Vzal tričko, co mu leželo pod nohama (ne to spojené -_- ) a přivinul si jej k nosu. Nasál vůní asi třikrát za sebou. Dveře cvakly a objevil se Kazu v ručníku. Takido rychle odhodil tričko zpátky na zem. "Musíš tu mít takovej bordel?" pokáral ho a zalezl do postele.
"Promiň." odsekl a šel spát. Přesto mu v hlavě vrtalo, proč měl Takido jeho tričko v ruce.
***
Společné snídaně a večeře byly tradicí, a tak se o dnes sešli všichni členové kmenu, aby se posilnili před lovem. Yo nejistě seděla na židli a očima pozorovala Sashin, Kaze a Takida zároveň.
Sashin byla naštvaná, Kazu přemýšlel a Takido smutnil. Najednou ji to došlo.
"Takido, Sashin, můžete na slovíčko?" zvedla se od stolu a šla ke krbu.
"Co chceš, já s tím tupcem mluvit nechci." protestovala Sashin, ale Takido ji popadl za ruku a odtáhnul ke krbu.
"Mám na vás dva otázku." odkašlala si Yo.
"No tak spusť." založila si ruce na prsou Sashin.
"Otazka zní: Kazu?." pronesla šeptem. V obou hrklo a podívali se na sebe. Sashin měla v očích vztek a Takido nenávist.
"Takže ty to víš. To je zmetek co?" ukázala na Takida.
"Já, ty jsi mi ho vyfoukla!" vyprskl Takido.
"On není gay!"
"Ale já ano!"
"Dost už." rozdělila je Yo.
"To kvůli ní je všechno v háji!" křičel Takido.
"Uhm." odkašlala si Yo. "Nejlepší bude, když mu to řekneš."
"Ani náhodou." zakřičel a vyběhl ven. Obe dívky neměly slov.
***
"Konečně jsi tu!" skočil blonďák na kamaráda. "Čekám celý den, měl jsem strach, že zase zmizíš." Takido se ani nehnul. Když se od něj blonďáček odlepil a koukal na něj, slzy ho štípaly v očích.
"Taky že jdu. Ale už se nevrátím."
"Já tě nepustím. Nechápu to, proč chceš odejít?"
"Stejný důvod jako kdysi." vzchopil se Takido.
"Řekni mi to! A všechno!" shodil ho blonďák na postel.
"Dobře." nadechnul se a začal. "Bývali jsme nejlepší přátelé a já jsem si uvědomil, že mi to nestačí. V tu dobu přišla Sashin a ty ses zamiloval. Tenkrát jsem se s ní strašně pohádal a řekl jí pravdu. To bylo v den, kdy jste přišli s tím, že spolu chodíte. Vzal jsem se a šel. Už tenkrát po mě koukala Yo, ale mě se nikdy nelíbila. Vrátil jsem se, protože moje sestřenice zmizela. Už vím kde je, a tak mužů zase jít. Asi bych to nevydržel, myslím pohled na Sashin."
"Rozumím tomu dobře, když ses se Sashin pohádal kvůli mně? Ty ses do ní zamiloval, ale ona chtěla mně?" koukal zmateně Kazu.
Takido se rozesmál. "Ne ty idiote. Já miluju tebe." Usmál se, pohladil ho po vlasech a vstal. Chtěl odejit a už se navrátit.
"Taki počkej!" zakřičel blonďáček. Takido se otočil a koukal na něj.
"Sundej si tričko a pojď o dva kroky blíž." poručil blonďáček. Takido poslechl i když zprvu nechápal. Blonďákovy oči sjely od hlavy po krku až se zastavily na břiše. Dýchal s otevřenou pusou a sledoval zdvihající se hrudník při každém Takdiově nádechu.
"Pojď sem." zasmál se fialovovlasek. Kazu opatrně vstal a s očima přilepenými na Takidově břiše se pomalu přibližoval. Když už stál kousek od něj, Takido popadl jeho ruku a přitiskl si jí na své břicho. Kazu vzhlédl a zahleděl se do jeho oči. Nechápal a kýval hlavou, na náznak, že je zmatený. Takido ho pohladil po tváři a jeho bradu si uchopil mezi palec a ukazováček. Usmál se na něj a chtěl se otočit, že opravdu půjde. Ale když popadl kliku, blonďáček mu dveře zavřel před nosem a doslova s ním hodil o stěnu.
"Už mi neutečeš." zašeptal. Takido pohled do očí nevydržel. Oba prudce dýchali a napětí nabývalo. Popadl ho za hlavu a políbil, tak jak si vždycky přál, tak jak se mu to vždy zdálo. Po blonďáčkově tváří se začala kutálet slza. Takido se odtrhnul a začal se omlouvat.
"Neomlouvej se, ty idiote!" křičel po něm. "Tak dlouho jsem čekal! Tak dlouho, nikdy jsem nevěřil, tě by ses mi mohl vůbec líbit. Vždyť jsi kluk. A Sashin, Yo a všichni, co teď?" vzlykal Takidovi do náruče, ten ho utišoval. "To proto si měl to triko. Ty jsi. Ty jsi k němu..." nedořekl to a dal se do smíchu.
"Jo voníš." zašklebil se Takido a dělal uraženého. Kazu se na něj usmál a pohladil ho.
"Pojď se mnou." rozkázal blonďák.
"Ale za chvíli je večeře." protestoval starší.
"Tu stihneme." táhnul ho za ruku z pokoje. Vyšplhali se až do koruny základny a sedli si na větve. Slunce zapadalo a pohled na les byl kouzelný.
"Takže?" zeptal se Takido, když se usadil na jedu z větví.
"Takže, já nevím." sedl si blonďáček těsně vedle něho.
"Jestli chceš, na všechno co se stalo zapomeneme, teda ta jedna pusa nebyla až tolik, ale já jsem schopny to nebrat nijak zvlášť..." nedomluvil. Blonďáček mu přilepil rty na ty jeho a popadl ho za tričko pod krkem, přitáhl si ho blíže a snažil se dělat tak, jak nejlépe uměl. Takido se po chvíli, uvolnil a poddal. Prohloubit polibek a zavřít oči.
"Musíme jít." odtrhl se Kazu a Takido, ještě ohromený se sotva postavil. Doběhli do jídelny, sedli si, jako vždy vedle sebe a z druhé strany si ke Kazimu přisedla Sashin. V mladíkovi hrklo a nevěděl, co má říct.
"Sashin, já. Musím s tebou mluvit." pronesl Kazu tiše.
"Už nemusíš, všechno ví a div že nerozmlátila celou základnu." ozvalo se z protější strany stolu.
"Yo, ty si ji to řekla?!" probodli ji oba mladici pohledem.
"Je mi to jasné celou dobu co jsi tady Takido. Kazu se na mě ještě ani nepodíval, je duševně mimo, ani neví jaký je den. Dneska celý den chodil po základně a čekal, až se ukážeš. Málem brečel. Už to tak bude Takido. Přebral si mi kluka. Kluka, který ještě nepoznal lásku. Myslíš, že nevím Kazu, že netušíš, co to znamená něco cítit. Se mnou jsi byl jen ze zvyku, jen kvůli toho, abys tady nebyl tak sám když se Takido vypařil. Ale to já jsem ho vyhnala, nechtěla jsem, aby tě získal. Byla jsem do tebe zamilovaná a netoužila jsem po ničem jiném. Ten večer co jsme oznámili, že spolu chodíme, jsem našla Takida brečet v koupelně. Přiznal se, že brečí kvůli nám, tenkrát mě to naštvalo, dnes už mi nezbývá nic jiného než tě nechat jít Kazu." dokončila větu, celý stůl utichl a Sashin se zvedla a celý stůl obešla. "Taky bych vám chtěla oznámit, že jsem z naštvanosti dolezla za Yo."
"Přišla, brečela, utišila jsem ji a teď vám oznamujeme, že za ty dva dny, co tady Takido je, se utvořily dva nové páry. A jelikož máme povinnost to oznámit, tak prosím pěkně. Sashin momentálně sdílí lůžko se mnou a Takido s Kazem. Veliteli?" pohlédla drobounká Yo na velitele sedícího v čele. Ten se jen opřel do židle a snažil se to vstřebat. Dal pokyn k rozchodu a tak se cele osazenstvo rozešlo.
***
"Já nic nechápu!" křičel blonďáček pres cely pokoj.
"Uklidni se." zoufal Takido.
"To se ti řekne, když jsi najednou gay." rozčiloval se dál. To už Takido nevydržel. Popadl ho pod krkem, hodil o postel a jazykem sjel od jeho krku až k uchu.
"Děláš, jak kdyby ti vadilo, že jsi najednou gay." kousl ho do lalůčku.
"Taki zadrž!" snažil se vyprostit blonďák. Místo toho se Takido zakousl do jeho krku a lehce vsál. Fialový flíček se v mžiku začal objevovat. Kazu lehce vzdychl a pokusil se uvolnit, aby se jeho kalhoty příliš neupnuly na jeho tělo. Krev v něm začala vařit, a ač s Sashin spal, vyhýbal se tomu, jelikož na něj tlačila a on si to přes její pokyny nikdy neužil.
"Čekám dva roky, už to nevydržím." zasyčel Takido a přidal se blonďáčkovi na rty. Ten se uvolnil úplně a poddal se tělu nad ním.
"Já nemám sex rád." zašeptal Kazu nejednou.
"Cože?" zarazil se Takido a hleděl na nej nechápavě.
"Sashin byla strašně hr. Prostě to nemám rád." stiskl rty a sledoval reakci druhého. Takido se chytil za hlavu a dal se do smíchu. Políbil ho na čelo a i přes protesty vzal blondacka do náruče a odnesl jej do koupelny.
"Budu se snažit." zašeptal mu do ucha a položil ho na zem. Obejmul ho zezadu, zajel rukami pod jeho tričko, přisál se na jeho krk a po chvíli z něj tričko doslova serval. Pustil kohoutek a začal napouštět vanu.
"Taki, já se bojím." Protestoval mladší.
"Uvolni se." začal ho znovu líbat. Sám si sundal tričko a rozepnul kalhoty blonďákovi. Hladil ho přes záda a zuřivě líbal.
"Můžu?" zeptal se blonďák a ukázal na poklopec druhého.
"Musíš." Rozkázal a popadnul ho za hlavu. Krev mu vřela i v jiných místech a bál se každého doteku jeho společníka. Jeho prsty jiskřily na jeho kůži a Takido se prohýbal slastí. Blonďáček opatrně a pomalu rozepnul poklopec a začal stahovat kalhoty i s boxerkama.
"Ale ale." Zasmál se Takido a pokračoval v líbání. Nakonec blonďáčka svléknul do naha a lehnul si do vany. Kazu si lehl na něj a oba cítili, jak jím rozkroky tvrdnou.
"Poprvé, co se k tomu nemusím nutit." Zašeptal Kazu a kousnul Takida do ucha. Ten obrátil blonďáčka tak, aby zády ležel na jeho břiše a uchopil jeho úd do pravé ruky. Zprvu se mladší polekal, ale po pár pohybech v teplé vodě se naprosto uvolnil a do dvou minut vyvrcholil.
"Tak co?" zasmál se mu do ucha Takido.
"Skvělý, naprosto." Vydechoval Kazu. Takido si ho přetočil na břicho, vedle vany nahmatal lubrikační gel a naštěstí vody nebylo mnoho, a tak si natřel prsty a pomalu začal blonďáčkovi kroužit u otvoru.
"Teď to bude nepříjemný, ale když se uvolníš…" nedopověděl.
"Tak už sakra nečekej a narvi to do mě." Zaúpěl blonďák a Takido byl šokem ohromen. Pomalu vsunul jeden prst, po chvilce druhý a začal s nimi pohybovat.
"Vždycky jsem věděl, že to bude skvělý!" prohnul se Kazu a nechal partnerovy prsty vyklouznout. Dřepl si nad Takida, který ležel pořád ohromený v teplé vodě a pomalu si na něj začal sedat. Když Takido ucítil teplo na špičce, rozbouřilo to v něm všechny hormony. Prohnul se slastí a Kazu dosedl až ke kořenu.
"Kurva Kazu, kde ses to naučil?" syčel mezi zuby Takido. Kazu se jen uchechtnul a zvedl se a zase dosednul. To už vzdychli oba.
"Ještě že máme tak velkou vanu." Zašeptal Kazu, ale to už přidával na tempu. Oba téměř řvali vzrušením a vyvrcholili zároveň. Kazu se svalil do teplé vody na Takida a ztěžka oddychoval.
"Pokračování v posteli?" zasmál se Takido.
"Jdeme!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama