Tajemství

16. října 2013 v 21:51 | Gurie |  Yuri povídky

Pro upřesnění: povídka je vyprávěná maminkou :)
Převzato z blogu, který už neexistuje :)
Žánr: Shoujo ai


Postavy:
Andrea a Anička

Paní Nováková (mamka Andrey - vypravěč)
Marta (Sestra paní Novákové, teta Andrey a matka Davida)
David (Bratranec Andrey, synovec paní Novákové, syn Marty)


Uvařit si kávu, zasednout na balkon a poslouchat jak se z pokojíčku vykrádají dva páry nohou do koupelny. Cožpak si myslí, že jsem úplně blbá? Dovolím jí přespání jakékoliv kamarádky, ale asi jsem vždy zklamaná tím, že mi jí vždy představí jako kamarádku. Bude jí 17 a stále je to moje malá holčička, tak proč se bojí se mnou o všem mluvit?
***
"Dobré ráno paní Nováková." Usmála se na mě vysoká štíhlá zrzka v plandavém tričku a kalhotkách.
"Čau mami." Odsekla mi moje drahá dcerka plazící se přímo za ní.
"Dobré ráno holky, tak co, jaká byla včera party?" kousla jsem si do loupáku a spokojeně jsem si prohlížela ty ospalé oči z celonočního řádění.
"Jo, docela se to dalo." Odsekla mi moje protivná dcera a odtáhla si svojí společnost zpátky do pokoje. Dveře klaply a bylo slyšet jen chichotání. Čekám na den, kdy přijde a řekne mi to. Tak jako by to byla normální přirozená věc. Tu její Aničku si tady vodí už rok. S tím, že je to kámoška, se kterou si fakt dobře rozumí. Vidím jí na očích ten šťastný výraz, když se ptá, jestli u nás může někdo spát. Vidím, jak ji blikne jiskřička v očích, když se vysloví to ono jméno, Anička.
Dveře se otevřely a dvě nohy přicupitaly zpátky do kuchyně.
"Mami, jdeme teda dneska do té ZOO?" Rozčesávala si hnědé vlasy.
"Marta už volala, v jedenáct tady s Davidem budou. Anička jde s námi?"
"No na to jsem se přišla zeptat, muže s náma?" kroutila si konec vlasů na prst. Přikývla jsem s úsměvem. Třeba se něco dozvím.
***
"Jak by se člověk měl chovat ke své dceři, aby mu něco řekla?" zeptala jsem se své sestry. Děti, totiž naši dospívající potomci si to kráčeli pár metrů před námi a se smíchem se fotili.
"Ptala jsem se na to i Davida, ale nic mi neřekl." Odvětila má sestra Marta.
"Ono to asi přijde časem, třeba se bojí."
"A zkoušela ses zeptat ty sama?" hodila na mě pohled, nechápající starostlivé matky.
"Zbláznila ses? To přeci nejde." Zakroutila jsem na protest hlavou.
"Andreo počkejte. Zajdeme se vyvenčit. Jdete taky?" zavolala na všechny tři puberťáky. Jen se prudce otočili a všichni zavrtěli hlavou, že ne.
"Tak nás počkejte tady. Ať se neztratíte." Mávla na ně a zabočila k cedulce označující toalety. Mě samotné se na záchod nechtělo a tak jsem tu bandu vyhlížela zpoza rohu. David, totiž můj synovec se ujmul foťáku a má drahá dcerka s její Aničkou se postavily k sobě. Anička jí chytla kolem ramen a ruka mé dcery se jí obtočila kolem boků. První fotka a smích. Druhá pozice mě absolutně uchvátila. Anička stála pořád stejně, ale Andrejka jí přitiskla rty ke tváři a foťák zase bliknul. Načež se obě dívky políbily a můj úsměv se zdůrazňoval. Takže David o všem věděl, ale asi je uměl dobře krýt.
"Páni!" ozvalo se za mnou. Prudce jsem vyskočila.
"Blázníš, asi mám infarkt." Položila jsem si ruku na srdce a okřikla svou mladší sestru.
"Tak běž, ať jim to není podezřelé." Popíchla mě a vyšly jsme ve vřelé konverzaci z toalet. Všichni stáli s otráveným výrazem ve tváři, vypadali spíše jak na povinném školním výletě, než na procházce po ZOO s rodiči.
"Mami, já mám hlad." Ozval se David a obě děvčata se s radostí přidala.
"Jedny krokety, smažený sýr a kolu. Tak dvakrát prosím." Oznámila jsem servírce se zástěrkou ve tvaru pandy.
"Dáme si to všichni." Položil jídelníček na stůl David a servírce věnoval okouzlující úsměv. Ti mladí si myslí, že my staří na takové věci nemáme oči, a přitom, někdy jsme rádi, že toho tolik vidíme.
"Já si dám místo koly vodu, ale jinak to stejné." Namítla moje dcera a servírka hbitě odkráčela pryč. Vzhledem k tomu, že jsem svou sestru dlouho neviděla, měly jsme o čem mluvit. Druhá polovina na tom byla obdobně a zvesela se smáli. Všimla jsem si, jak Anička dává jednu ruku pod stůl a nejspíše chytla svou polovičku za ruku. Snad na mě nebyl poznat ten chtíč, podívat se pod stůl, jestli se opravdu nepletu. Vydržela jsem to.
***
"Jestli u nás chceš ještě spát, klidně můžeš. Jsem ráda, že se Andrea neválí u počítače a má tu společnost." Promluvila jsem na Aničku, která po těchto slovech mírně zpanikařila a rozmýšlela si odpověď.
"Moc ráda zůstanu paní Nováková, ale nechci být na obtíž." Sklopila hlavu.
"Ale jistě že nejsi. Že Andrejko?" kývla jsem na dceru sedící v křesle naproti nám.
"Já jsem ráda, když tu je." Odsekla. A tak jsem se zase nic nedozvěděla. Tedy, ten večer nebyl až tak ztracený.

"Dobrou noc děvčata." Strčila jsem hlavu do pokojíčku, když hodiny ukazovaly jedenáctou. K mému překvapení byly obě na posteli a Anička ležela Andrejce v klíně. Ta jí hladila vlasy a obě sledovaly oblíbený seriál.
"Uhm." Vylekala se. "Dobrou mami." Zčervenala a rychle žduchla do kamarádky ležící jí v klíně.
"Dobrou noc paní Nováková." Prohrábla si rudovláska vlasy. S úsměvem jsem zavřela dveře, oddálila se pár kroků a poslouchala, co se bude dít.
"Myslím, že bys jí to měla říct." Šeptala Anička mé dceři.
"Zbláznila ses, já se bojím jí to říct. Co asi řekne, když přijdu a řeknu jí, že miluju svojí nejlepší kámošku, která nikdy nebyla moje kámoška, ale která už je tak dlouho moje holka." Rozčilovala se Andrea. Druhé děvče se dalo do tichého smíchu a nejspíše se políbily, jelikož žádná další slova se už neozvala. Jaká výhoda mít v bytě papírové stěny.
***
Ráno probíhalo jako to předešlé, jen s tím rozdílem, že jsem nachystala společnou snídani pro všechny tři ženy, které se do našeho malého bytu vešly.
"Čau mami, co to tu vyvádíš?" pronesla otráveně Andrea, když se vyplazila z postele.
"Řekni Aničce, ať přijde. Mám s vámi dvěma řeč." Usmála jsem se a nalila do hrnku kávu. Vyděšená dcera odběhla zpátky a po šeptacích dohadech, které jsem nedokázala rozluštit, obě přišly a zasedly za stůl naproti mně.
"Mám s vámi dvěma řeč. Jelikož se jedná o dosti vážné téma a je nutno ho dořešit co nejdříve, chci, ať to máme za sebou." Pronesla jsem úplně klidným tonem, ale obě děvčata pobledla a tváře jim zkameněly.
"Mami, ty mě děsíš."
"Ale klid broučku. Jen jsem se vás chtěla zeptat, zda mi nechcete něco říct. Jelikož už se na vás dvě nemůžu dívat." Po těchto slovech si vyměnily tázavé pohledy a Anička jí požduchla.
"No-No." Vykoktala Andrea. "No mami, jen asi to, že bych byla nejrači, kdyby tu mohla Anče bydlet až do konce prázdnin." Dostala ze sebe nakonec. Anička se chytla za čelo. A mě cukly koutky.
"Já proti tomu nic nemám, od zítra mám práci, ale přeci jen. Není tady ještě něco?" zvážněla jsem zase.
"Asi ne." Sklopila hlavu Andrea, ale Anička se nadechla, jako by chtěla něco říct, ale z úst jí nic nevyšlo.
"Dobrá, dobrá. Tak když nic neřekneš ty, tak se toho ujmu já." Napila jsem se kávy a obě mi vyděšeně visely na rtech. "Jak dlouho už to vy dvě spolu táhnete?"
Ten pohled od obou nikdy nezapomenu. Jedna zbledla, div neomdlela a druhá se pousmála a sklopila hlavu, aby nevybuchla v záchvat smíchu.
"Mami!" okřikla se po mě.
"Proč mi to nechceš říct?" zvedla jsem se od stolu a rozhodila rukama.
"Jak to? Jak to…" nedopověděla a slzy se jí hrnuly do očí.
"Jsem tvoje matka, vidím to." Rozkřikla jsem se.
"Paní Nováková, počkejte." Vpustila se do toho Anička.
"Dobře, tak se zase posaďme." Nechala jsem promluvit mou novou spolubydlící.
"Víte, Andrejka se bála."
"Prosím tě, ticho!" okřikla se po ní Andrea, ale Anička se nedala.
"Bála se vám to říct, protože nevěděla, jak budete reagovat. A tak vám to asi řeknu já. Chodíme spolu už téměř rok." Podívala se na Andreu, ale ta sklopila hlavu do dlaní. Můj kamenný výraz nebyl až tak odolný, jak se zdál a cukání koutku už se nedalo vydržet.

Od toho dne, jsem měla povoleno fotit je i já. Anička u nás byla v jednom kuse a sblížily jsme se natolik, že jsem jí dala povolení mi tykat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miu Miu | 13. března 2015 v 16:22 | Reagovat

Jéj, toto je naozaj krásne. Chytilo ma to už od začiatku :D

2 Gurie Gurie | Web | 15. května 2015 v 20:46 | Reagovat

[1]: Reaguju až teď, za to se omlouvám, ale děkuji moc!! :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama