Nepadej!

18. října 2013 v 22:10 | Gurie |  Yaoi povídky
Upozorňuju, že je to trapné a vůbec se mi to nelíbí.
- Shouen ai
Anime: žádné
Prolog
V životě je hodně podivných situací, ale já jsem zažil jedu, která byla největší kravinou a zároveň největším štěstím. Přijít o život, žít nešťastně, nebo snad žít šťastně s někým, kdo je takový blbec, jako já?
Stačí si vybrat. Každý z nás má volbu a každý z nás, má právo volit.
Začít pubertu v nemocnici se nepodaří jen tak někomu. Denně jsem poslouchal kecy mé matky o tom, že pokud toho nenechám, nejspíše mě už nikdo neslepí dohromady. Oč že to vlastně šlo? Dělal jsem s kámošema parkur a freerun. Nezdá se to možná až tak nebezpečné, ale moje matka měla přeci jen pravdu. První měsíc jsem skončil v nemocnici se zlomenou loketní kostí a pak už se to jen vezlo. Normálně se lidi nevrhnou na nejvyšší střechy paneláku, aby mohli přeskákat město. My ano. Bylo nás šest a vůdcem byl můj nejlepší kámoš - teda aspoň z mé strany nejlepší. Jmenuje se Tomáš a vypadá asi jako brunet s delšími vlasy a pěkně vypracovaným tělem. Den, kdy se můj život obrátil, byl čtvrtek. Ale den, kdy to všechno začalo, bylo úterý. Mega bazénová párty a pořádná opilost.



Úterý
Nachystal jsem se, jako na každou prázdninovou párty. Sprcha, vlasy, oblečení a tuna voňavky. Zamrkat na sebe do zrcadla a doufat, že dneska se mi třeba konečně bude nějaká holka líbit. Vyběhl jsem ven, sedl na autobus a rozhlížel se, jestli neuvidím někoho, koho bych mohl znát.
"Ty vole, kámo čau." plácl mě Tomáš do zad.
"No čest kámo." ťukl jsem si s ním pěstí.
"Musím uznat, že ti to sluší." zasmál se a přisedl si vedle mě. Za pár minut jsme vystupovali a v živém hovoru jsme se dostali až do domu určeného. Přivítalo nás opravdu hodně lidí a Tomáš úplně zářil. Byl rád mezi lidmi, byl společenský a hovorný. Holky na něj musely letět, ale on žádnou neměl.
Večer se přelíval do noci a party přituhovala. Pil jsem jak se dalo, ploužil se domem a smál se na celé kolo. Už se na mě konečně nějaká holka usmála a po chvíli culení se na mě začala sápat. Někdo se mnou škubl dozadu a odtáhnul mě pryč. Dal mi skleničku čistého džusu do ruky a řekl, ať piju. Po chvilce jsem zaostřil a rozpoznal Tomáše. Oči mu blikaly a usmíval se na mě.
"Proč si mě odtáhnul?" zakřičel jsem po něm malátně.
"Nechci, abys chytil syfilis." zamračil se vážně. Zasmál jsem se.
"Proč se o mě tak staráš?" zakroutil jsem hlavou po chvíli.
"Jsi jeden z nejlepších v týmu." řekl tvrdě.
"To je debilní výmluva. Řekni mi pravdu. Proč se o mě staráš. Já tě beru jako nej kámoše, ale pochybuju, že z tvojí strany je to stejné." nejednou jsem vystřízlivěl. Zamračil se a koukal do země. Po chvíli zvedl hlavu, ale slovo mu z úst nešlo. Naklonil se ke mně a lehce mě políbil. Z šoku jsem zůstal nehybně stát, a když jsem se probral, byl už pryč. Ten večer jsem dosel domů v tak divné náladě, že jsem sotva mluvil.
Středa
S kocovinou jsem se popral rychle, ale s náladou ne. Večer jsme měli domluvený trénink, a tak jsem měl celý den, abych přemýšlel. Vrtalo mi hlavou, proč mi vlepil pusu. Ale asi jsem byl úplný blbec, protože ten hlavní důvod proč to udělal, mě vůbec nenapadl. Proč mi to nedošlo, netuším, ale asi jsem byl úplně slepý. Ono když vám vlepí kluk pusu a jste kluk, tak první co vás napadne, je vrazit mu pěstí, ale moje myšlenky směřovaly jinde. Zajímalo mě, jak to asi je, když spolu dva kluci chodí, nebo dokonce spí. Nikdy předtím mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, a tak to téma připadalo mojí hlavě jako dosti velká záhada. Pravdou je že jsem se musel oklepat odporem nad pomyšlením, chodit s klukem. Hnusilo se mi to, prostě kluk a já? Ne díky.
Došel jsem na trénink dřív, ale v parku, kde jsme měli sraz, ještě nikdo nebyl. Tomáš vždycky chodil na čas a jako první, ale dneska jsem čekal dvacet minut sám. Nakonec se přiloudali všichni i s hlavním aktérem, Tomášem. Díval jsem se na něj s lehkým znechucením, ale on jen smutně čučel do země a skoro nemluvil. Omluvil se, že musí jít dneska dřív, vlastně hned a tak se tréninku ani nezúčastnil. Naštvalo mě to, jelikož jsem s ním chtěl mluvit.
Večer jsem mu napsal, že by mě zajímalo, co to mělo znamenat. Že jen čekám vysvětlení a pravdivé, ale neodepsal.
Středa
Vzbudila mě sms. A docela divná sms.
Hoď to za hlavu, myslím ten večer. Nechtěl jsem ti dát pusu. Je mi jasné, že bys mě poslal tak akorát do prdele a o to fakt nestojím. Kámoši?
Co jsem měl odpovědět. Nic, prostě jsem počkal na zítřejší den, kdy měl být zase trénink.
Čtvrtek
Přišel jsem na trénink trochu dříve. Vylezl jsem na střechu, na které byl dneska sraz. Tomáš tam byl, přesně jak jsem čekal. Chytil jsem ho za bundu a přitáhl jsem si ho tak, aby nemohl utéct.
"Vysvětli mi to! Proč?!" začal jsem po něm křičet.
"Co proč? Jsi debil nebo co, pořád ti nic nedošlo?" díval se na mě jak vrah. V tu chvíli mi to došlo. Nadával jsem si v duchu do největších debilu. Ten kluk mě chce a já to nevím? Netušil jsem to ani po té puse. Vůbec mi to nedošlo. Prostě jsem stál a koukal na něj s otevřenou pusou. "Už ti to docvaklo?" zašklebil se a chystal se k odchodu.
"Stůj." Zařval jsem. Vrátil se. "Jak a proč a já nechci a do prdele." Nevěděl jsem co dělat. Přeci jen, na kluky jsem přece nebyl.
"Hlavně to nikomu neříkej." Bouchnul do mě a odešel.
Přicházeli ostatní a tak jsme se všichni na střeše sešli.
"Dámičky měly rande." Rýpnul si jeden.
"Zmlkni." Zařval po něm Tomáš a hodil na mě vražedný pohled.
"Však co děláš, nic tak hrozného jsem neřekl." Obořil se na něj.
"Do prdele drž hubu." Zařval Tomáš znova.
"Myslím, že půjdeme." Vložil jsem se do toho.
"Já jdu určitě." Rozběhl se Tomáš a skočil.
"Do prdele Tome! Tam ne!" začali po něm všichni řvát, jelikož běžel tam, kde to bylo sakra nebezpečné. Rozběhl jsem se za ním.
"Stůj ty homokládo, tam přece nemůžeš!" zařval jsem po něm z naštvanosti a hned jsem toho litoval. Ani se neohlédl, přidal na tempu a prudce skočil z okraje domu na římsu. Neudržel se, bylo to nemožné. Padal asi tři metry dolů na něčí balkon plný věcí. Takový šok, jaký jsem v tu chvíli prožíval, nezažije jen tak někdo. Snažil jsem se za ním dostat, a když jsem seskakoval, nejspíše jsem si podvrtl kotník. Dýchal, ale hlavu měl od krve a oči zavřené. Byl při životě, kluci na nás z vrchu koukali a okamžitě jsem po nich řval, ať volají sanitku. Bušil jsem do dveří balkonu, kam spadl a paní, která nám v županu přišla otevřít, byla tak v šoku, že ztratila řeč.
Pátek
Kotník v háji, ale co už. Nechali si mě v nemocnici na pozorování, jestli nejsem v posttraumatickém šoku. Byl jsem rád, jelikož jsem mohl navštěvovat Tomáše, který momentálně ještě spal. Otřes mozku, zlomená ruka a nejspíše hodně psychických problémů. Zašili mu hlavu, dali sádru stejně jako mě a nechali mě u něj sedět téměř celý den.
Probudil se v dost špatném stavu, ale plně vnímal, a když mě viděl, docela prudce sobou trhnul, takže se mu udělalo špatně. Držel jsem ho za ruku. Když se zase uklidnil, pozdravil jsem ho s úsměvem.
"Já tě tady nechci, měl jsem umřít." Pronesl chraplavým hlasem.
"Pšt. Nemáš mluvit. Jen lež." Usmál jsem se na něj. Rodiče měl na dovolené, ještě ani nic netušili, takže jsem s ním mohl v klidu mluvit sám. Zase usnul a probral se po půl hodině v lepším stavu.
"Proč jsi pořád tady?" mžoural na mě očima.
"Protože tady chci být." Usmíval jsem se.
"Ale proč? Nestačilo ti to snad ještě?"
"Je mi líto, že jsme se museli dostat tak daleko, aby mi něco cvaklo v hlavě." Sklopil jsem hlavu a uchopil jsem jeho ruku do obou svých dlaní.
"Chtěl jsem umřít. Kvůli tobě."
"Já chci umřít teď. Nic jsem neviděl."
"Už mi řekneš, proč jsi tady? Nech mě být. Jsem homokláda." Odtáhl svojí ruku.
"Jsem tady, protože." Odmlčel jsem se a zhluboka se nadechnul. "Protože jestli ty jsi homokláda, tak já jsem homodebil, který nějak nepochopil, že když se mu holky nelíbí a čumí v šatnách v těláku po tom, jaké má kdo břicho, nebo se usmívá na kluky na ulici." Zase jsem se odmlčel. "Pořád to vstřebávám, ale asi…" tentokrát mě nenechal domluvit on.
"Myslím, že více říkat nemusíš." Chytil zpátky mou ruku a pokusil se o úsměv.
"Vy už jste vzhůru a nikdo mě nevolá?" vběhla do pokoje sestra. "Pane, musím vás požádat, abyste odešel, už je pozdě a je unavený." Požádala mě. Jen jsem se na ní usmál, vstal jsem ze stoličky a naklonil se k němu. Políbil jsem ho na obvaz, který mu svazoval čelo a odešel.
Konec
Asi si umíte představit, jak to pokračovalo. Pozval mě na první rande, kde padla i první pusa. Samozřejmě až když jsme byli oba v pořádku. Kluci to nikdy moc nepobrali, ale jakmile se mi noha uzdravila a on byl v pohodě, vrátili jsme se zpátky do party.

Není nic lepšího než usměvavé pohledy, letmé políbení a culení se na sebe. Pošťuchovat se v parku, nebo před školou. Nebo se prostě zavřít v pokoji a vášnivě ho zlíbat od hlavy až k patě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nala Nala | 19. října 2013 v 0:30 | Reagovat

Neni to zrovna veledílo, ale nápad pěkný :)

2 Schizie. Schizie. | Web | 20. října 2013 v 20:39 | Reagovat

:)

3 Pilína xD Pilína xD | Web | 8. února 2015 v 20:52 | Reagovat

Omíí, to bylo vážně sladké!:33
Je docela škoda, že jsi to nerozvedla do detailů, chci říct, celkem by se mi třeba líbilo, kdyby jsi z každého toho dne udělala jednu kapitolu, ale chápu, že jsi to zamýšlela jako jednorázovku, takže tam se všechno nacpat nedá xD
Ten nápad se mi líbil, pěkně zpracované téma^^ Navíc kluci a parkour, to je prostě sexy!:D
Určitě v tom je potenciál, takže se poohlídnu po dalších povídkách^^ Mimochodem ten dess je tak lahodnej, že z něj mám hlad:D Báječný!:D

4 Gurie Gurie | Web | 15. května 2015 v 21:23 | Reagovat

[3]: O můj bože proboha to snad ne! Nevím zda uvidíš, že jsem odpověděla. Ale snad ano!
Zrovna od Pilínky si tohohle komentáře moc vážím! Děkuji. Vy dvě holky jste neskutečně skvělé! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama